Vyrůstal v normalizačních sedmdesátých letech, výtvarným uměním, literaturou a filmy se zabýval odmala a po úspěšném absolvování střední školy byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Řeč je o Jaroslavovi Rónovi, jednom z nejuznávanějších umělců své generace, členu skupiny Tvrdohlaví a představiteli postmoderního umění v Čechách.
Jaroslav Róna je v libereckém kraji známou osobností a jeho díla zdobila nejedno zdejší ikonické místo. Známá plastika Sedícího čerta, která vévodila vstupu do Oblastní galerie a lázní, byla v obležení návštěvníků galerie i kolemjdoucích velmi často. Čím je socha významná pro Ligranit? Tesána byla z žulového kamene ruprechtického lomu, stejně jako nemálo dalších sochařských děl umělce. Liberecká žula posloužila i k tesání sochy Hvězdáře určené pražskému Žižkovu, která svými tvary i ornamenty odkazuje na toltécké sochařství. Tím spojitost mezi Ligranitem a sochařem ale zdaleka nekončí.
18. července 2018 byl z hlubin ruprechtického lomu pomocí jeřábu vytažen kvádr o hmotnosti přes sedmdesát tun, a to bez jediné vady. O osudu monolitu o objemu 27,5 metrů krychlových se nemuselo jednat dlouho – byl přesně takový, jaký má ambice stát se opravdovým uměleckým dílem.
Jaroslav Róna zatím žádnou konkrétní vizi nemá, jak při předávání monolitu přiznal. Dílem by však rád odkázal na 20. století, tedy na to, co se ve 20. století událo. Mezi řečí se také zmiňuje o díle jménem Vítězství robotů, které ztvárňuje ironickou převahu technologií nad člověkem. „Zatím je to jen taková ambice. Když už mám tak obrovský kámen, měl bych mít i závažné téma, a to 20. století představuje. Ale i kdyby se mi do něj nepodařilo dostat veškerou jeho tragiku, určitě vznikne zajímavá socha. Takový kámen, ať už má jakýkoliv tvar, lidi vždycky fascinuje,“ říká Róna.
